BLOWER-DOOR test - nezbytný pomocník každého stavitele pasivního domu

Netěsným domem uniká mnoho tepla

Stejně jako škvírami ve spacáku, tak i malými otvory v konstrukcích nám může unikat teplo. Všechno v pasivním domě musí být správně utěsněno. Kolem celého prostoru, který chceme vytápět, musíme vytvořit spojitou vzduchotěsnou obálku. Tím zabráníme nejen únikům tepla, ale také zajistíme správné fungování větracího zařízení. Stejný dopad jako špatně utěsněné konstrukční detaily má mikroventilace oken, kterou výrobci prezentují jako technologickou inovaci. Funguje ale stejně jako pootevřené okno. Je to však bohužel jediný způsob, jak zabránit vzniku plísní v utěsněné budově bez dostatečného větrání.

Vysoká průvzdušnost obálky budovy pochopitelně vede také k vyšším tepelným ztrátám, které během projektování budovy zpravidla nejsou zohledněny. Skutečné vlastnosti budovy mohou být někdy výrazně horší než navrhované a v krajním případě může dojít k poddimenzování otopné soustavy. Ve výpočtech se rovněž uvažuje s více faktory ovlivňujícími konečné hodnoty ztrát, jako expozice budovy, množství fasád vystavené působení větru, výška budovy a jiné.

Ing. Libor Hrubý
Centrum pasivního domu

Co může způsobit unikající teplý vzduch

Netěsnostmi může proudit teplý vzduch z interiéru do exteriéru a působit tak jako nositel vlhkosti. Tato skutečnost je v každém případě nezanedbatelná.

Vzduch proudící spárou širokou 1 mm a dlouhou 1 m (při teplotě v interiéru 20 °C a relativní vlhkosti 50 %) může denně z interiéru přenést kolem 360 g vody (ročně 10–15 kg vody) ve formě vodních par. To je mnohonásobně více než při vlhkostním toku v důsledku difuze vodních par a je prakticky nemožné, aby se takové množství účinně odpařilo.

Zpravidla se tyto páry hromadí ve vrstvách konstrukcí do nasákavých materiálů. Při teplotních rozdílech pak kondenzují na chladnějších místech nebo rozhraních materiálů s různým difuzním odporem. Takové podmínky jsou ideální pro vznik plísní a hub, které mohou způsobit rozsáhlé škody na konstrukcích.

Vznik plísní na straně interiéru je způsoben zpravidla nasáknutím vnějšího izolantu, čímž se radikálně snižuje jeho izolační schopnost. Vytváří se tak tepelný most a zvyšuje se možnost kondenzace vlhkosti na vnitřním povrchu.

Pečlivě provedená vzduchotěsnicí vrstva tedy zlepšuje ochranu konstrukcí před vlhkem a zvyšuje tím životnost celé stavby.

Zdroj: Centrum pasivního domu

Jak na kvalitní a těsný dům bez kompromisů?

Základem vysoké neprůvzdušnosti u pasivního domu je pečlivě propracovaný návrh s vyřešenými detaily a použitými materiály. Je vhodné dodržet několik zásad:

• volba vhodné konstrukce budovy s minimem problematických detailů
• návrh spojité vzduchotěsné obálky bez přerušení a její správné umístění v konstrukci
• identifikace problematických míst, vyřešení způsobu utěsnění a napojení vzduchotěsnicí vrstvy na ostatní konstrukce spolu s detailní dokumentací a návrhem použitých materiálů
• minimalizace prvků prostupujících vzduchotěsnou vrstvou – např. pomocí vedení rozvodů v instalačním prostoru
• volba vhodného vzduchotěsnicího materiálu, kvalitních spojovacích a těsnicích materiálů (lepicí pásky, tmely atd.) kompatibilních se vzduchotěsnicím materiálem a s garantovanou funkčností (přilnavost, pružnost)
• dokonalé utěsnění spojů navazujících a prostupujících prvků (okna, potrubí)

Ing. Libor Hrubý
Centrum pasivního domu

Otázky pro odborníka

Může být pasivní dům realizován jako dřevostavba s difuzně otevřenou skladbou obvodových konstrukcí, nebo se to vylučuje s požadovanou neprůvzdušností, kterou právě ověřuje Blower-door test?

Přestože je vzduchotěsnost a parotěsnost stavby realizovaná zpravidla toutéž vrstvou konstrukce, jsou to zcela odlišné kategorie stavební fyziky. Hmotnostní tok vzdušin s vodní párou je v tzv. difuzně otevřených konstrukcích o tři až čtyři řády menší než případnými poruchami vzduchotěsnosti. Z toho tedy vyplývá, že každá stavba může být téměř absolutně vzduchotěsná a při tom může, a je to žádoucí, být difuzně otevřená. Jsou v ČR stavby provedené striktně difuzně otevřeným systémem s průvzdušností okolo 0,1 hod^-1 a není jich málo. Mohu zodpovědně prohlásit, že v oboru pasivních dřevostaveb je oboustranně difuzně otevřená konstrukce naprosto dominující technologií, přinášející lepší zpracovatelnost vzduchotěsnicí vrstvy, a hlavně významně bezpečnější v ochraně konstrukce před kondenzující vodní parou. V kombinaci s vhodně zvoleným izolačním materiálem, který nepřispívá k vývoji kondenzačních jader a při tom napomáhá těsnosti stavby, se jeví jako velmi perspektivní konstrukce obytných budov.

Pokud mám nesprávně utěsněnou konstrukci a Blower-door test mi tedy nevychází příznivě, znamená to „pouze" vysoké tepelné ztráty, nebo je konstrukce domu ohrožena i jinak?

Požadavek na vzduchotěsnost staveb je veden minimálně třemi důvody. Ten první je samozřejmě ztráta tepla ve vzduchu, který ztrácíme netěsnostmi a přívodem chladnějšího vzduchu z exteriéru, což se dá vyjádřit v penězích vcelku přesně.

Druhý důvod je zajištění optimálních podmínek pro provoz větracího zařízení nejlépe s rekuperací tepla, které by mělo pracovat se vzduchem v interiéru a ne se vzduchem z netěsností. V netěsném domě je návratnost investice do komfortního větrání vzdálena, mnohdy v nekonečnu.

Tím ale nejdůležitějším důvodem platným pro všechny stavby je ochrana konstrukce stavby, a to ať je z čehokoli, před kondenzací vody ze vzduchu pronikajícího konstrukcí významněji než předpokládanou difuzí. Jsou známy příklady, kdy došlo ke zhroucení střešních, konstrukcí, degradaci obvodových plášťů kondenzátem a následnou činností hub a plísní.

A ještě jednu informaci poskytuje výsledek Blower-Door testu. Jako jedna z mála, ne-li jediná vlastnost domu, kterou lze ověřit ještě ve fázi výstavby, napovídá, dle mé dlouholeté praxe, o kvalitě ostatních částí a procesů v realizované stavbě. Pečlivost zjištěná a kvantifikovaná Blower-Door testem není nikdy ojedinělá a často se jí „dopouštěli" realizátoři v jiných činnostech na stavbě. Mnohdy je výsledek testu velmi podobný čistotě a pořádku na staveništi a ve stavbě.

Je pro získání dotace a certifikace domu na pasivní standardu nutné provést normou ČSN EN ISO 9972 definované metody „3" i „2" Blowerdoor testu?

Není to nutné, ale je to žádoucí. Netěsnostem lze předcházet, lze se jim správným návrhem, správnou konstrukcí a technologickou kázní vyhýbat, ale bez kontroly ve fázi stavby, kdy je možné jednoduše defekty odstranit, si opravdu profesionální realizátoři staveb netroufnou postupovat dál.

Požadavek vzduchotěsnosti je pro pasivní domy totiž velmi přísný a pouhým dodržováním technologie, nebo, jak mnohdy slyším, pouhou instalací předepsané vrstvy, se požadovaného výsledku nedá dosáhnout. Ti, co z důvodu imaginární úspory rezignovali na OVĚŘOVACÍ test a poptají v dokončeném domě test certifikační (metodou „3") jsou velmi často (cca v 50 % případů) postaveni před nepříjemnou pravdu. Buď oželí několika set tisícovou dotaci, nebo volí demontáž a nápravu v ceně s dotací srovnatelnou.

Jakým způsobem se nejčastěji odhalují netěsnosti při provádění Blower-door testu metodou „2", kdy je ještě možné se bez problému dostat k hlavní vzduchotěsnicí vrstvě?

Nejčastěji používanou metodou, alespoň v mém případě, je intuice. Zkušený diagnostik musí vědět podle typu stavby a použité stavební technologie, kde jsou potencionálně důležité a časté defekty. Jinak je vyhledávání defektů mnohahodinový proces i v poměrně malém domě. K přímé detekci netěsnosti lze užít různých nástrojů. Nejjednodušší je citlivá dlaň zkušeného diagnostika za podtlaku vyvolaného měřícím zařízením.

Pro alespoň přibližnou kvantifikaci a v místech, kam ruka nedosáhne, lze užít mikroanemometru pro měření rychlosti proudění vzduchu. Je ale nutné správně interpretovat zjištěné hodnoty vzhledem k místu a rozměru předpokládaného defektu. Dobrou metodou k lokalizaci i velmi drobných netěsností slouží jakýkoli prostředek vyvíjející tenký proužek dýmu, který za přetlaku v budově prozradí přesné místo netěsnosti. Použití termovizní techniky je ve fázi výstavby jako podpora defektoskopie v rámci testu mnohdy problematické.

Obr.: Měření netěsností pomocí mikroanemometru. Zdroj: Centrum pasivního domu

Pro správnou lokalizaci průniků vzduchu je zapotřebí významného rozdílu teplot in/out a dostatečně homogenního vytemperování snímaných povrchů. Ve fázi výstavby je ale časté, že není provedeno zateplení podlah a mnohdy i pláště stavby a tím se požadovaných podmínek nedaří dosáhnout. Tohoto prostředku se úspěšně používá k defektoskopii v dokončeném a vytemperovaném domě za venkovních teplot o min 15 °C nižších.

Obr.: Zjišťování netěsnosti pomocí dýmu. Zdroj: Mgr. Stanislav Paleček

Může Blower-door test pomoci i při diagnostice radonové zátěže budov?

Před lety jsem se snažil vyvinout metodu rychlého měření toku radonu do objektu za pomoci manipulace s tlakem v budově. Paralelně na podobném úkolu pracovala skupina na SÚRO v Praze. Původní předpoklad, že lze ovlivňovat tok radonu do budovy kontaktními konstrukcemi zařízením Blower-Door ale narazil na skutečnost, že netěsnosti v kontaktních konstrukcích jsou několikanásobně menší než netěsnosti v plášti českých budov. Tím se do výsledků vnášela neakceptovatelná chyba.

Kde ale zařízení pro Blower-Door test může jednoznačně pomoci, je určení významnosti netěsností v souvislosti s průnikem půdního vzduchu nesoucí radon do interiéru budovy. Odběry a měření objemové aktivity radonu v netěsnostech za ustáleného podtlaku pomůže odlišit prosté netěsnosti spojené s atmosférou od netěsností, které jsou významným zdrojem radonu.

Mgr. Stanislav Paleček
předseda Asociace Blower Door CZ